Peru Trip #3

Amazonska dzungle, Inkove, koka, pecene morce ci Machu Picchu. A taky lehka strevni nevolnost. Peru trip 2015


Peru trip #3 – Predehra na ctyrkolkach

Tri aklimatizacni dny stravene v historickem hlavnim meste Cuzcu jsme neprosedeli ve Starbucksu na namesti, jak maji ve zvyku digitalni nomadi pozujici s macbooky a salkem nekvalitni kavy zalite litrem mleka, predstirajici praci na volne noze a cestovani zaroven. Zpusob zivota techto instagramovych hrdinu zda se mi ponekud nestastny, a proto jsme udelali pravy opak. Vyhnuli jsme se podobnym cool mistum a misto toho vyrazili ven, objevovat nepoznane. Snad zmineni nestastnici narazili v laptopu na nase fotky, aby z toho vseho, co nevideli, taky neco meli.

Zkoukli jsme nejznamejsi mestske pamatky, zatimco jsme vyrizovali potrebne formality kvuli vstupu na vladou peclive kontrolovanou Inckou stezku. Stihli jsme i zakladni observaci prilehleho okoli, kterou jsme provedli na off-roadovych ctyrkolkach, jelikoz klasicka mestska turistika se nam zajedla drive, nez bys rekl tripadvisor a bylo nutne prolozit ji nejakou tou akcnejsi vlozkou.

Na ctyrkolkach nenastali zadne zasadni problemy. Zadne probelmy rovna se zadna zabava. Zadna zabava rovna se zadne zabavne cteni. Sorry.

Panoramata, ktere jsme ze sedel bugin videli, bych slovy snad ani nepopisoval, abych je nahodou nesprznil. No reknete kouknete sami.

23492413625_31b3118ac3_o 23466267246_0840834627_o

Dochovane domecky jeste z dob pred-incke civilizace. V tehle rourach pry bydlely cele rodiny. Sardinky v konzerve maji, proti tomu, prostornej bejvak.

23466257266_10e54c1a46_o 23409934801_4d82b56f01_o 23383899602_b29e07631e_o 23383884062_9d7ca9dcab_o 23196650790_83cecacabe_o 23196647210_d1d5e5389d_o 22865269403_c6a60bcc4b_o 22865267483_19cb448b28_o 22865265933_308bd34078_o

Dodnes nepresne vysvetleny technologicky pocin peruanskych indianu, experimentalni skalka Moray.

Moray

V tehle zahradce si Inkove diky unikatni praci s vetrem, slunecnimy paprsky a odstupnovane vysce jednotlivych pater dokazali nasimulovat nekolik desitek! ruznych klimatickych podminek a tim padem experimentovat s produkci vsech moznych rostlin, bylinek, plodu. Nabyte vedomosti, i bez dotaci EU, pak dokazali pretavit ve skvele zemedelske vysledky.

Michelinovskou pneumatikou (nikoli hvezdou) ovenceny kuchar Babica by jiste ocenil udoli v pravo dole. Salinas de Maras, prirodni vyskyt a tezba suroviny, jenz ani legendarni  televizni nekuchar nedokaze nicim nahradit. Sul.

22865271113_87364fe5ee_o

Terenni vylet po okoli byl paradni.  Netusili jsme navic, co nas ceka za par dni ve chrtanu samotnych And. Tohle mela byt teprve predehra. Dechberouci krasy peruanske prirody byly stale jeste pred nami.

Posledni vecer pred zahajenim nekolikadenni Machu Picchu vypravy jsme vyrazili do zapadle, ryze lokalni hospudky, servirujici tradicni mistni mnamky. Jako klasickej ochutnavac cizich kultur jsem samozrejme neodolal a hned z prvni jsem skocil po delikatese cislo jedna, po pecenem morceti.

23124428129_10c3cffc13_o

Nejsem zrovna fanouskem drapu, zubu, vnitrnosti a vubec vsech zbytecnejch veci, ktere se jednak nedaji snist a druhak az zbytecne moc pripominaji dany pokrm v zivem stavu. Neni tedy prekvapenim, ze jsem si az tak moc nepochutnal. Masicko je to vyborny, o tom zadna, je ho ale na morceti jak safranu a jeste k tomu se strasne spatne obira z kosti. Secteno podtrzeno, je s tim vice prace nez snedku. Clovek to obira, ojida a najednou zsjisti, ze dojedl, pritom hlad ma jeste vetsi. Proto jsme v CR presli chytre na kraliky, kteri chutnaji uplne stejne, masa maji trikrat tolik a jedi se celkem snadno. Inkove by se od nasich predku mohli ucit, jen co je pravda.

Posledni prival sacharidu, pred pesi pouti, mel zajistit jakysi dezert, jehoz jmeno bylo stejne neprelozitelne jako nezapamatovatelne. Ba co hur, nechutnal ani me, ani pritelkyni. A to prosim pekne tak extremnim zpusobem, ze jsme ho ani nevyfotili! Vic uz se jidlo v dnesni dobe snad ani ponizit neda, ze jo.

Timto nam skoncila povinna tridenni nadmorsko-vyskova adaptace. Na radu prichazi zakladni pilir, prapuvod cele nasi vypravy. Ctyricetipeti kilometrova Inka streka s novodobym divem sveta na konci. Zabalit batoh a spat, pred rozbreskem vyrazime!

Budicek v 5 rano, rendezvous s dosud neznamymi spolu-poutniky a pruvodcem, odjezd minibusem a zakladni seznamovacka. Po par hodinach dorazime do posledni obydlene vesnicky, kde dokupujeme naproste nezbytnosti (koku a jine zivotabudice) a naposledy si muzeme uzit luxus, jakym je klasicky zachod. Za dalsich ctyricet minut uz vysedame pred vstupni branou stezky.

23492409105_235276e234_o

Pred nama uz je jen divocina, petitisicove hrebeny And, nekonecny destovy prales, pusta alpska tundra, chlupati sklipkani, dest, bolest, unava, sranda… proste vsechno, co k nezapomenutelnemu zazitku patri. Vcetne super party, kterou v nasem pripade tvorili cestovatele ze vsech ruznych koutu sveta (z Toronta, Melbourne, Almaty, Yorkshiru, Kalifornie ci Dusseldorfu). Pruvodcem nam byl domorodec, mluvici i prapuvodni Quechuou. On sam sel tuhle cestu po stotricateosme. Rutiner.

Podle vsech dostupnych informaci by listopadem melo v Peru zacinat obdobi destu. Sokujici, ze tomu tak skutecne bylo. Prselo nebo mrholilo kazdy den, kazdou noc. Plastenky jsme s sebou samozrejme meli, v suchu jsme vsak byli vseho vsudy pouze prvni den. Pak uz nam varhanky na prstech nezmizely po celou dobu nasi pesi expedice. A vite co? Bylo to skvely! Nemenil bych pocasi ani za gram koky. Priroda dostava cerstvym prisunem vody smrnc a trpyt, je hezci a zivejsi. Mlhove opary tvori nadherne hrebenove zavoje. Cloveku je sice kosa, ale fotky porizene za techto podminek nasbiraji  az o 22% vice lajku. No a vo tom to je.

Ale vazne. I ztrata komfortu lepsiho pocasi se proste ceni. Trocha utrpeni a nepohody je potreba, aby se vzpominky zaryly hodne hluboko. A mimosezonni levnejsi letenky, ubytovani, lepsi dostupnost vseho a hlavne moznost vubec se na tuhle indianskou pesinku dostat, za tech par destovych kapek rozhodne stoji.*


*Vlada velmi dusledne kontroluje mnozstvi pesich turistu na Inka trailu. Drive to byla cesta preplnena poutnikama, plna odpadku, bez zadnych reguli. Dnes je kapacita striktne omezena. Clovek se sem nedostane jinak, nez s licencovanym pruvodcem, ktery mimo prednaseni o historii a zvycich dohlizi na dodrzovani vsech pravidel. Kempuje se na mistech tomu urcenych, stezka se udrzuje v cistote a okolni priroda netrpi zdaleka tolik, co driv. Nicmene vstup si kvuli temto environmentalnim opatrenim musite koupit pul roku dopredu, jinak mate smulu. A to mluvim o obdobi destu, chcete-li absolvovat stopovani Inku v popularnejsim suchem (zimnim) obdobi, tri ctvrte roku dopredu muze byt na rezervaci pozde. Na nejznamejsi pesi trek sveta se zkratka stoji fronta.


Diapozitivy z Peru volne k nahlednuti zde

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>