Vietnam trip #13

Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.


Dil #13  – Z-z-z-z-z-zzzima

Nez jsme stihli zhodnotit punkove zazitky z konciciho dne a naplanovat ten dalsi, vietnamcik nam natahl dve houpaci site (kazdou jinam, ale obe do pruvanu, mel to proste v ruce), neco zamumlal, vypnul televizi, zhasnul a ulehl ke spanku. Jasne tak rozdal karty a my jeho hru akceptovali. Nic jineho nam taky nezbyvalo, ze ano. Ostatni v “baraku“ uz spali, tak jsme nechteli rusit a tez jsme zaujali vodorovne pozice v leze. Celou noc jsme byli lezici, spici bdici.

Houpaci sit uprostred divociny, kniha v ruce a v pozadi romanticke zvuky okolni prirody. Zni to mozna jako idylka z reklamy realitni kancelare na novy developersky projekt rekreacnich chaticek na samote u lesa, pouhe tri kilometry za Prahou, hned u sjezdu z vypadovky na Plzen. Jak uz to tak ale v zivote chodi, realita byla mnohem drsnejsi, nez vyretusovany propagacni material, pobizejici ke koupi predrazeneho bejvaku.  Zada, prohnuta do tvaru nepravidelneho pulkruhu, parodujici napnutou tetivu indianskeho luku, cloveku pripomnely, ze houpaci sit neni zrovna idealni misto na vicehodinove lebedeni, natoz pak na nocni pokus o spanek.

“Darovanemu koni na zuby nehled. Darovane posteli na tvrdost matrace take nekoukej, zhyckanej bastarde“, mumlal jsem si pod vousy.

Tma, ticho, zima, zvuky z lesa a obcasne zavyti sekuritaku (vlcaku). To je v podstate vse, co si pamatuju z noci, kdy jsem nezamhouril oko ani na minutu. I za pouhou minutu, za jeden pitomy mikrospanek, bych podekoval panu bohu na nebesich, prestoze v nej neverim. Kdyby me ten smysleny dzentelmen zahral, snad bych v nej i verit zacal. Zima totiz byla hlavnim X faktorem cele noci (pro autenticke dokresleni situace si za X dosadte libovolne sproste slovo). Ja vim, slovo zima opakuju jako zaseknuty kolovratek, jenze prave ta vlezla zima udelala celou noc tak neprijemnou, ze i kdybych to tu napsal stodvaasedesat krat, nebylo by to dostatecne vystizne.

Zkuste si zkratka predstavit, ze klepete kosu jak nikdy. Mate to? Ok, tak to vynasobte dvema.Ted pockejte do druheho dne, at jste promrzli az na kost. Pak sednete na motorku a jedte se projet. Kdyz uz delame pocitovou rekonstrukci, tak at je dukladna.

V pripade uchazejiciho pocasi (15 stupnu, polojasno, zadny dest) potrva minimalne pul dne, nez se vratite do normalni provozni teploty, nez se organy dostanou z klinicke smrti zpet alespon do nouzoveho chodu a nez budete moci castecne pouzivat sve vlastni ruce. 100% citlivost vsech deseti prstu se dostavi jiz za nedlouho, nebojte.

Jestli jste to martyrium prezili a presto mate naladu na nenavratne sebeposkozovani, pokracujte prosim ve cteni. Nerikejte ale, ze jsem pred degeneracnimy ucinky meho vice-nez-zavadneho psaneho projevu nevaroval. Uklidnujici cigo a zdravotni panacek Becherovky ovsem pripadne nezadouci ucinky, teto citanky, jiste zmirni, rekl by vravorajici muz z naseho hradu.

Houpaci sit, ve ktere jsem malem zmrznul, visela v pruvanu. Nebyl jsem poradne obleceny a to malo, co jsem na sobe mel, nebylo zrvona suche. Spacak jsem Psylosovi decanko zavidel. Pravda, k pelechu jsem nafasoval tenkou deku, jenze i moje drobna postava je, na vietnamske pomery, vyrazne nadprumerna, decka tudiz svou velikosti pripominala spise standardni evropsky rucnik. Prumerneho vietnamce (vcetne jeho druzky) to prikryje od hlavy az k pate. Dvakrat. Predstava, ze bych se do toho zabalil i ja, je ale stejne naivni, jako kdyby se veskere kadere ekonoma Sedlacka mely vtesnat pod zidovskou jarmulku. To vysvetluje, proc jsem se celou noc klepal jako Di Caprio v zaverecnych scenach Titaniku. Akorat muj ksicht u toho asi nebyl holywoodsky roztomilej.

Noc to byla vazne nekonecna. Nastesti vsak nasi hostitele vstavali hned pri rozbresku. Hned prvni pocity, po vypadnuti z postelove houpacky, nebyly dvakrat pozitivni. Jelikoz mi celou noc tahlo na zada, z ledvin jsem mel (pocitove) dva zulove oblazky. Psylos po vylarveni ze spacaku nevypadal o moc lepe, coz hned, po zdvorilostnim rannim: “Nazdar pico!“, take potrvdil. To nejhorsi vsak melo teprve prijit. Navleceni se do vsech tech mokrejch hadru a eventualni (v pripade preziti) jizda na motorce.

Na chybejici klicek od Psylosova odrazedla jsme docista zapomneli. Pamet evidentne zmensuje svuj objem, primo umerne se snizujici se telesnou teplotou, tak jako jine dulezite nastroje organy, ze jo.

Spacak se ukazal jako velmi platny v okamziku, kdyz jsme se snazili pripravit na jiz zminovany odjezd. Zatimco Psylos byl zmrzlej jako svine, ja byl zmrzlej jeste vic. Jak se mi klepaly ruce, snerovani tkanicek bylo takrka nemozne. Ne-ne-ne-ne-ne-ne-nekecam. Zuby mi drkotaly kadenci ta-ta-ta-ta, mozna jeste vyssi.

Vidina, ze snad v tomhle stavu nasedneme na nase jednostopa zihadla a pojedeme buh vi jak dlouho, buh vi kam, nez narazime na buh vi co, memu psychickemu rozpolozeni rozhodne neprilepsovala. K tomu jsme zacali resit otazku slusnosti. Nechat nas tu prespat bylo, bez jakehokoli prehaneni, absolutne k nezaplaceni. Jak se tedy odvdecime?

Typicka ceska vycuranost rika jasne, pojem k nezaplaceni je odvozen od slovesa nezaplatit, tudiz se ma chapat jako synonum slova zdarma. Zase az tak zaslepeni vlastenci ale nejsme. Ostudnou ceskou nevdecnost jsme nechali doma. Vsechny nemoci naseho naroda* preci vyvazet nemusime.

* zavist, ponozky v sandalech a dalsi prvky kulturniho dedictvi Ceske republiky


Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>