Vietnam trip #3

Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.


Dil #3  – Presun

O prvni cast cesty se postaral nocni autobus La Linea -> Madrid. Zaslouzil se o to, ze ‚marokanky‘ uz nejsou mym nejoblibenejsim vanocnim cukrovim. Sdilet bus vyhradne s pristehovalci z Maroka neni sam o sobe zadny problem, ale me cestovatelske stesti na prisediciho opet zaseklo drapek. Prostorove velmi vyrazny (krome sve sedacky zabral i pulku te me), ne zrovna po fialkach vonici, jakoby tuberou kaslajici africky sympatak se ke mne tulil, sportovni hantyrkou receno, stylem start – cil. Deseti hodinova streka jak z pohadky, to teda jo.

Presun z hlavniho autobusoveho nadrazi na letiste je v Madridu o neco komplikovanejsi, nez jsem predpokladal, ovsem pro me, znalce deviti spanelskych slovicek a dvou frazi navrch, to byla hracka. Spravny vlak jsem trefil hned na druhy pokus.

Na Barajas Airport v Madridu jsem vitezoslavne prifaral dve hodiny pred odletem. Checknutej jsem byl online, no stress. Cas na zaslouzenou snidanicku. Let do Kataru by to chtelo zvladnout fakt na cas, aby jsme s Psylosem (s kterym se tam v idealnim pripade mame sejit) stihli prohlidku Dohy. Jelikoz na arabsky poloostrov mam doskotacit v pul seste vecer tamniho casu a tahle ‚exkurze‘, diky Qatar Airways mozna bez viza (ziskat ho je v podstate mission impossible), zacina v 18h, neni cas ztracet cas.

Hmm, jen co jsem dopil ranni kafe tak se dozvidam, ze budeme mit zpozdeni. Nejdriv hodinove, pak dvouhodinove… Az nam oznamili, ze s definitivni platnosti vyletime s peti hodinovou sekerou. Uprimne receno, tyhle peclive vybrane letusky z katarskych aerolinek muzou rikat cokoliv a clovek to vzdy prijme tak nejak s gracii. Dokonce i zpozdeni jim clovek odpusti. Skoda jen, ze CSA (ale i dalsi letecke spolecnosti) na tyhle stare osvedcene praktiky zanevrely a nabiraji palubni personal i podle jinych kriterii, nez je vzhled. Jakoby na necem jinem zalezelo, ze jo.

Za cekani jsme dostali lacinou snidani zdarma. Ja bych ocenil spis postel. No nic, uz letime a v zadni casti 737 je nas 19, slovy devatenact. Jenom tahle cast letadla, podle mych slozitych vypoctu, pojme prosim pekne az 124 lidi. Katarska vlada evidentne nema problem s dotaci nekolika malo mezinarodnich letu. Z obsazenosti letu vyplyva fajnovy pomer cestujicich vuci clenum posadky, zhruba 1:1. Takze obsluha vice nez all-inclusive, jakoby clovek nafasoval sveho osobniho cisnika i letusku. To nebylo marny.

Je to s podivem, ale v Doze jsme se s Psylosem nasli absolutne bez problemu. Prohlidku mesta jsme samozrejme nestihli. Aktualne v Kataru se konajici MS v hazene neslo nikde na letisti sledovat, skoda. Co ale bylo nejhorsi? Absence piva.

Prvni moje slova znela asi takto: „Nazdaaar, ty vole, jak se mas? Kurva ja se tak tesim az si dame prvni, uvitaci pivko!“ Nacez jsme byl pohrdavym tonem schlazen: „Jasne, Luky, alkohol v Kataru. S kym jsem to, paneboze, do toho Vietnamu vyrazil.“

No nic, vybrali jsme USD a zabili 5 hodin hluboce intelektualnima konverzacnima tematama. Pri nich jsme mimo jine zjistili, ze na let z Mnichova nebyly nasazeny tak hezke talentovane letusky.

Let Doha -> Hanoi nas decanko zaskocil mezipristanim v Bangkogu, nikde to jaksi nebylo uvedeno. Az pri nastupu do letadla jsme zachytili nejake divne thajske indicie, ale moc nam to nehralo. Nicmene na palube Qatar Airways uz pivo normalne k dostani je, takze nas nic nemohlo rozhodit.

Po vice nez triceti hodinach od zamknuti mych dveri na Gibraltaru (a vice nez dvaceti od Psylosova exitu z hnizda v Mnichove) pristavame v Hanoji. Vietnamska rebelie muze zacit, jestli teda projdem pres imigracni…


Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>