Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.
Dil #22 – Jeden klic vladne vsemu
Vesele si to cpavim smerem na Dalat, kdyz v tom mi docvakla decentne nemila vec. Dochazel mi benzin. Tentokrat jsem se nedopustil zadne kardinalni chyby, proste jsem za cely den nepotkal misto, kde by se dalo natankovat. Nasi KaPeZetku (ano, chodil jsem do skauta) v podobe pet lahve s rezervnim litrem benzinu nam zabavili prislusnici vietnamskeho oddilu STB o den drive. No a rozdvojeni s Psylosem zamestnavalo mou sedou kuru mozkovou natolik, ze z tohohle jsem se, az doted, nestihl stresovat.
No nic, zaujal jsem zavodnicky aerodynamickou pozici, abych kladl co nejmensi odpor a nejakou tu slzu benzinu tim posetril. Zvolnil jsem a cekal na jineho pomaleho ucastnika silnicniho provozu, kteremu bych to loupnul do haku, jak rikame my cykliste. Jelikoz cyklistum nikdo normalni nerozumi, zahakovanim myslim zaveseni se do vzduchoveho pytle objektu jedouciho prede mnou, jenz pak rozrazi vitr za me. Na kole to setri sily, na motorce palivo.
Pomalu, v zalehlem posedu, vyhlizim co bych zahakoval. V tom se z cista jasna, uprostred niceho, zjevila cerpaci stanice. Saham pod helmu a stipu se do ucha. Nebyl to sen ani halucinace, byla to spasa. Spokojene jsem dolil nadrz me cervene strely a kdyz jsem se ji chystal nakopnout, prosvistel kolem me Psylos. Jako coze?
Kde se vzal, tu se vzal, zezadu me preficel a v pohodicce si to valil dal. Vubec si me nevsiml. No bodejt, jeho oci vstrebavaly okolni panoramata a v usich mu podbarvoval atmosferu Jara Cimrman. On byl v regulernim deliriu!
Skocil jsem na masinu a pekelnou stihaci jizdou jsem zkusene smazal jeho naskok. Rad bych napsal, jak jsem si u toho v zatackach zbrousil kolena, ulamal stupacky a mezitim se musel vyhybat protijedoucim kamionum, padajicim kamenum a slonim diram. Ne, nic z toho nebylo potreba. Tentokrat mi neprekazeli ani legendarni sukajici osli. A hlavne, Psylos neni zavodak, je pozitkar. Stacilo jet plnej, rozumej 60 km/h, a po par minutach jsem ho mel.
”Ty vole, ja myslel, ze jsi nekde daleko prede mnou, kde ses tady vyloup?” Kricel jsem na nej za jizdy. Psylos si z usi po-ma-lin-ku vyndal sluchatka aby mi zaskocene odpovedel: ”Nevim, pico. A kde si byl celou dobu ty?”
Obema se nam ocividne ulevilo. Ve dvou se prece jenom bloudi lepe. Zastavili jsme na domaci vietnamsky caj a nasledoval pokec, z kteryho si matne pamatuji par divnych utrzku.
Delikatni vietnamsky caj servirovany v kybli. Ne, Konvicka ne.
Ja:”Jeste ze tak, dyt ty vole, i kdyby jsme oba do toho Dalatu dojeli, nikdy bysme se tam nenasli!”
Psylos: ”Ty vole, uplne v pohode. Proste bysme se sesli u hlavni posty, ne?”
Ja: ”Coze? U hlavni posty? Proc by mi jako melo dojit, ze budes cekat zrovna u hlavni posty? A ty vole, kolik post jsme do ted v celym Vietnamu videli? Natoz pak hlavnich post? A jak se tady vlastne pozna posta hlavni od posty vedlejsi?”
Psylos: ”Hmm, ty vole, to je pravda. No tak jinak, sesli bysme se u cedule *Dalat*. Jednoduchy, ne?”
Ja: ”Aha, Jednoduchy. No ja nevim, no. Co kdyby jsme prijeli kazdej po jiny silnici, z opacny strany mesta?
Psylos: ”Kurva Luky, nasli jsme se? Nasli. Tak to neres a vychutnej si ten caj. Znova se nam to uz NEstane”
Psylosuv flegmaticko-pankacsky pristup byl tak nakazlivy, az mi z toho dosly slova. Samozrejme, s nejvetsi pravdepodobnosti se nam to znovu STANE, ale resit eventualni problemy predem a tim jim treba i predchazet? To neni nas styl. O cem bych pak taky psal, ze jo.
Zbytek trasy do Dalatu jsme uz zvladli bez vetsiho kolapsu. A reknu vam, tahle cesta byla opravdu uchvatna. Co se prirodnich scenerii tyka, byla to nejhezci cast z celeho vietnamskeho tripu. Pustou dzungli, vsudypritomna ryzova pole i krasne prazdne plaze jsme tak nejak cekali, ze ale uprostred Vietnamu budou nefalsovane francouzske Alpy? To byl pro nas sok. Prijemny sok. Co naplat, je to byvala francouzska kolonie se vsim vsudy.
Do Dalatu jsme dorazili vcas (cti pred setmenim), avsak sehnat hotel bylo o dost tezsi nez v kteremkoli jinem meste. Tady se nam to povedlo az na druhy pokus. Nocleharny v centru nemely zadny parking, tak jsme to na nasich raketach vpalili primo do recepce. Ve Vietnamu to neni az tak neobvykle, a tak nas jen poprosili, at zaradime neutral, aby s nimi mohli jednoduse manipulovat, kdyby pozdeji prekazely.
Vecer jsme spacirovali mestem az do zapdu slunce, ktery jsme si jeste zpestrili romantickou plavbou po tamnim vysokohorskem jezere na zapujcenych labutich slapadlech. Ne, nejsme soucasti 4% mesiny (gayu je sice 2,5 krat vic, ale tak drzim se zaziteho nazvoslovi, abych v tom nedelal maglajs, ze jo), jen jsme si chteli vychutnat par zakoupenych lezaku Saigon na poklidnem miste.
Kombinace ranniho trhu* a nevidane poctive pekarny, kde vsechno vonelo a krupalo jak v babiccine kuchyni, nas donutila prodlouzit pobyt ve meste o dalsi noc. Opet jsme se tedy poflakovali, prochazeli, ochutnavali, ucastnili se nejakeho bizarniho festivalu a v neposledni rade jsme take odpocivali. To vse s pivem v ruce, samozrejme. Dalat byl uplne jiny nez zbytek Vietnamu. Byl skvely. A ta pekarna, jezismarja, ta byla unglaublich!
* Jen tak pro zajimavost! Na trhu prodavali univerzalni klice pasujici, mimo jine, do nasich motorek. Nejenom pasujici, opravdu i plne funkcni. Jeden jediny klic vladne vetsine vietnamskych motorek a buh vi cemu vsemu dalsimu. Vychytavka jak z arsenalu Jamese Bonda a byla za par korun. Slovy za dve koruny. Z prodeje takove frajerinky by snad narostly vlasy i legendarnimu Horstu Fuchsovi z TV shopu. U Psylose se blahodarny efekt na ridky vlasovy porost bohuzel nedostavil, samotne dokoupeni v dzungli ztracenych klicu vsak byla dostatecna satisfakce.
Bonusy k serialu Vietnam trip 2015: