Vietnam trip #24

Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.


Dil #24  – Saigonu na dohled

16784087209_e2fd225800_k

Od vodopadu jsme chteli dojet k mestu Phan Thiet, kde se vyrabi svetoznama rybi omacka. Netusili jsme, ze kvuli tomu susi vykuchane ryby na kazdem volnem hektaru pudy. Smrad, linouci se z pozemku o velikosti fotbalovych hrist, byl vskutku omracujici. Obrovska pletiva plna ryb, do kterych prazilo slunce, by udelala z Olomouckych tvaruzku navonene fesaky. Cele to pripominalo, alespon na dalku, solarni panely na ceskych polich. Jestli smrdely vic statni dotace solarnich panelu nebo ryby v Phan Thietu, to si netroufam soudit. Vyrovnana bitva tezce smrdutych kategorii.

16784083659_e5330f6e46_k

O sedesat kilometru jizneji jsme objevili piskove duny pripominajici poust. Slovo pripominajici bych chtel podtrhnout, jelikoz se jednalo spis o velke piskoviste, nez o cokoli jineho. Vnucovanym vyletum na druhou a zaroven posledni dunu jsme nemeli problem odolat. Podobna lakadla jsme s chuti prenechali turistickym grupam a pokracovali jsme do nedalekeho kite surfarskeho letoviska Mui Ne.

16349864503_c26fe1cde1_k

16969331821_3ec27777d3_k

Ackoliv mam mesta zijici vodnimi sporty velice rad, Mui Ne bylo katastrofalni. Kvuli navalu zahranicnich vyletniku tu komerce vyhubila veskerou krasu, prirozenost a zrejme i vsechny puvodni obyvatele. Hrdy napis “Backpackers Hostel“, kde jsme se ubytovali, nevidel batuzkare ani na obrazku. Az do naseho prijezdu. Ze vsech hostu jsme byli zdaleka nejspinavejsi i nejsmradlavejsi. Byli jsme jedini bez cestovnich zavazadel na koleckach (nepocitam-li kola od motorek, ze jo), bez navonenych modernich outfitu a dokonce jsme nemeli ani ksiltovku s logem naseho oblibeneho sportovniho tymu. Nekoukali na nas jako na batuzkare, nybrz jak na bezdomovce. Kdyz smrdite benzinem, nikoli dolarama, jste na podobnych mistech za vyvrhely. Takova je realita.

16784075559_c00845c3bc_k

Ne snad, ze by nas to jakkoli rozhodilo. Divne pohledy hotelovych hostu i samotneho personalu nam byly vcelku u prdele. Namirili jsme si to k fajnovemu bazenku, u ktereho se prodavalo cepovane pivo. Padny duvod, vzit tuto ubikaci na milost. Do druheho dne tu prezijem, shodli jsme se s pivkem v ruce.

16970274285_61ff9077e6_k

Mui Ne ucel noclehu splnilo. Nic vic, nic min. Bezcharakterni, drahy, turisticky. Na echtovni vietnamske jidlo tady zapomente a menu ocekavejte v ruske azbuce. Tfuj!

Po vsech tech dnech plnych stresu, kdy jsme se bali vcasneho dojezdu do Saigonu (letenky na fixni datum spolecne s nepredvidatelne naladovymi motorkami je kombinace podporujici klid v dusi k pohledani), nam konecne spadl kamen ze srdce. Do Ho Ci Minova Mesta zbyvalo lehce pres dve ste kilacku a my meli nekolikadenni rezervu. Jet jeste dal na jih, k Delte Mekongu, jak znel prapuvodni plan, jsme jednohlasne zavrhli. Byli jsme rozmlaceni a na dny, ktere stravime v klidu, na jednom hotelu, ve velkem meste, jsme se nehorazne tesili. Uz jsme toho meli vazne dost.

16969746251_ead4ee49fd_k

Oprava plechovych plnokrevniku byla kazdodenni rutinou. Kdybych psal o kazde takove zastavce v boxech, na nic jineho by se nedostalo.

 

Minout nejvetsi sochu leziciho Buddhy v celem Vietnamu jsme vsak nemohli, tudiz jsme si cestu jeste o jeden den protahli. Rozhodnuti, za ktere jsme byli po zasluze potrestani. Chteli jsme den navic, tak jsme ho taky dostali. Se vsim vsudy a jeste necim navic.

Pretrzeny retez na me motorce byl pouze varovnou predehrou. Nasledna bezretezova jizda po uzke polni ceste, lemovane stromy, byla (ne)prijemnym adrenalinovym zpestrenim. Psylos to cpavil na plnej knedlik, aby utahl i me. Jeho Honda Win 100cc rvala, jako kdyby rodila Hondu Monkey. Ja jsem se jednoruc pridrzoval zadniho napul-urvaneho nosice, cimz jsem vytvarel dojem zive vlajky, plapolajici vsemi smery.  Pomerne brzy jsme nastesti narazili na obydlenou vesnici, kde mi retez ochotne spravili. Zatimco tata nejtoval, mama nam naservirovala poctivy domaci obed. Vse spatne je k necemu dobre, ja to rikam porad. Uctive jsme podekovali a valili dal.

16762855597_ef794f83c1_k

Po hodinovem bloudeni jsme nasli lanovku vedouci na skalu, kde si pysne lezi onen obrovsky Buddha. Me se z brutalniho vedra a nekompromisne praziciho slunka udelalo zle nedobre. Diky svetove koka-kolonizaci jsem si ale i na takhle zapomenutem miste mohl koupit paradne vychlazenou cernou vodu s cukrem, lehnout si do stinu na houpaci sit a snizit tim me utrpeni na minimum. Psylos se vydal zkoumat ctyricetipeti metrovou buddhistickou pamatku nahore na hore.

16350169643_0d1413699d_k

Ta Cu Mountain

 

16782563328_7bd5e6314b_k

Gautama Buddha

 

16347887674_8a20c58924_k

16782553188_c06c4c96e3_k

Ne, to neni hakovy kriz. Jedna se o bezne puzivany symbol Buddhismu, jenz se mimo Asii nahrazuje znakem jinym, prave kvuli nestastne podobe se symbolem nacistickym.

 

Hodinka spanku nebyla vubec na skodu. Psylos mezitim mym fotoaparatem zvecnil obriho Buddhu, cimz se neoddiskutovatelne pricinil k multimedialni dokumentaci naseho tripu. Jeste vetsi zasluhu vsak mel na dalsi nasi majstrhrubce. Ja jsem take nebyl uplne bez viny, ale bylo mi nevolno, coz je nezpochybnitelna polehcujici okolnost.

16762831317_11a9c173cb_k

Misto cinu. Zde se odehraval muj poledni slofik.

 

16762822807_ac9d04c1ef_k

16350113763_3733bc7c62_k

Hned po (bezproblemovem!) nastartovani se urazila prevodovka na me Honde. Neslo radit, mohl jsem jet pouze na jednicku. Rychlosti pomale chuze jsme se spolecne doplizili k prvni krizovatce. Rozdelili jsme se. Ja jel hledat pomoc do leva (tam jsme cestu znali, prijeli jsme po ni a padesat kilometru nebyla zadna vyrazna odbocka). Psylos jel do prava, do neznama. Kdyz nenarazi na nejaky servis do dvaceti kilometru, vrati se a dojede me. Tak znel plan.

Co nasledovalo, je zrejme jasny. Jen dvojici Kontos a Psylos to proste nedalo a zase se, jako ucebnicovi kreteni z beckoveho bijaku, rozdelili. Vetsina lidi se z vlastnich chyb pouci, my je vzdy nekolikrat zopakujem, pro jistotu. Opakovani je totiz matka moudrosti, neni-liz pravda? Dodnes nevime jak se nam to presne povedlo, nebo spise nepovedlo, ale jakousi zahadou jsme se uz nebyli s to potkat. A to prosim pekne na silnici, kde opravdu nebyly zadne odbocky.

Po hodine a pul jizdy o rychlosti 6 km/h, s motorem vydavajicim hluk o decibelech rovnajicich se vzletu nadzvukoveho tryskace, jsem konecne narazil na osobu s kladivem a garazi. V “plny rychlosti“ jsem mu to poslal do kuchyne, neb v tamni domacnosti slouzil pracovni ponk zaroven jako kuchynska linka. V Ikei by podobnou optimalizaci nazvali “tva i ett“ (pro nevikingsky mluvici spoluobcany “dva v jednom“) a prodavali by ji jako nejnovejsi skandinavsky patent. Konske masove kulicky v lahodne omacce zdarma by byly samozrejmosti.

Cela rodina si me nechapave prohlizela a nikdo neveril, ze jsem na tom porouchanem sranda stroji prijel az z hlavniho mesta. Teprve samolepka hanojskeho prodejce na nadrzi je definitivne presvedcila, nacez se mi hluboce uklonili a odvedli me do vedlejsi budovy, kde jsem dostal naprosto libove, ten den jiz druhe, domaci ryzove nudle. Oprava mela trvat hodinu, musela se rozebrat cela prevodovka. Ze zvedavosti jsem zkusil zavolat Psylosovi, ale nezklamal. Jeho jiz tyden vypnuty telefon byl stale vypnuty.

Dojedl jsem, chvilku jsem si cetl a pak jsem dokonce usnul. Po nejakych dvou hodinach byla motorka ready. Po slusnem podekovani jsem nenapadne utrousil par vietnamskych bankovek tak, aby si toho rodinka nevsimla. Nic by si nevzali a jeste by se mozna urazili. Ano, nekde maji lidske hodnoty stale jeste vyssi prioritu nez penize.

Jak uz byva zvykem, po nasednuti na motocykl, jeste nez jsem nastartoval, se vyritil ze zatacky Psylos. Umeni ztratit se jeden druhemu mame uz pomerne vytribene, v timingu znovunalezeni se vsak nemame konkurenci. Kdyz to ted zpetne sepisuji, uvedomuji si, jakou kliku jsme vlastne meli. Zas a znovu. Nevim, jestli bychom tak lajdacky nepripraveni dokazali dnes vyjet znova.*

Na krizovych situacich je krasne, jak snadno resitelne ve finale jsou. Selsky rozum je v nich jedinym platnym pomocnikem. Nekteri diplomovani intelektualove, kteri se v podobnych chvilich meni ve studnici naprosto zbytecnych vedomosti, by meli podobne trable podstupovat v ramci osobni terapie.

Se znovusetkanim jeste pred Saigonem uz ani jeden z nas nepocital. Zbyly usek etapy jsme odjeli na plne funkcnich motocyklech. To byl svatek, coz primo umerne odrazela nase euforicka nalada. Az do Saigonu jsme ale nedojeli, zapichli jsme to se zapadem slunce tam, kde jsme se zrovna nachazeli. Mensi, v celku nesympaticke mestecko, kde byla nocleharna na hlavni ulici, hned vedle poulicnich bister, se nam hodilo do karet.

Iontovy napoj na doplneni energie, vitaminu a mineralu byl tentokrat netradicni. Pivo jsme nahradili sladkym mokem z cukrove trtiny. Hlad jsme zahnali bagetou “Bahn Mi“, coz je obycejna bageta naplnena tim, co si vyberete. Takovej poulicni Subway, da se rict. Jen je to o galaxii jinde co se chuti, cerstvosti a poctivosti tyka. A neni to fransiza. Takze to spolu nema vubec nic spolecneho. Kazda Bahn Mi, na kazdem rohu, je trochu jina, lec kazda ma sve vlastni kouzlo. My jsme mu propadli.

16969258931_7a654851b2_k

Delikatesa z cukrove trtiny, vymackane primo pred vami.

 

Bez piva by se usinalo spatne, to da rozum. Po trtinove stave jsme tedy vyrazili mezi mistni do lokalni ctyrkove nalejvarny. Jeste jsme se odmenili  krupavymi kurecimi paraty. U fotbaloveho prenosu to tu veitnamci chroupou k pivu se stejnou vervou, s jakou particky nezadanych zen hltaji popcorn s lehkou kolou, kdyz v kine sleduji Bridget Jonesovou. Jesteze jsem od prirody obdaren chromozomu XY, diky cemuz spadam do skupiny holdujici paratum a pivku.

16350105133_9e31804023_k

Kureci paraty, ktere se v Evrope bezne likviduji jako odpad. V kombinaci s tmavym vietnamskym pivem je to pohlazeni chutovych poharku.

 

Zitra snad udelame zbylych padesat kilometru a dojedeme do cilove destinace. Nebudeme uz muset kazdy den resit, kde slozime hlavu. Prohledneme si moderni velkomesto a zrekapitulujeme zazitky. Jo, taky budeme chtit prodat nase superbiky, coz rozhodne neni ekonomicka transakce, ktera by nas nechavala v klidu spat.


* Od Vietnamu jsem podnikl dva dalsi moto tripy – Marokem a Portugalskem (taky tu na ne dojde) a s klidnym svedomim muzu rict, ze takhle brutalne jsem uz zadny dalsi nepodcenil. Mozna jsem tim prisel o radu neopakovatelnych zazitku, mozna jsem ale taky ve Vietnamu vycerpal veskere sve cestovatelske stesti a jenom diky poctivejsi priprave jsem se v poradku vratil i z tech dalsich vyletu.

PS: Ho Ci Minovo Mesto a Saigon je jedno a totez. Starsi nazev (Saigon) se oficialne nepouziva, od Vietnamcu vsak soucasny nazev (Ho Ci Minovo Mesto) neuslysite.


Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>