Pred casem mi kamarad vypravel, jak pravidelne prispiva na charitu. Dvema ruznym organizacim po patnacti stovkach mesicne. Dela to jiz nekolik let, presto o tom temer nikdo z jeho znamych nevi. Nema potrebu to rozhlasovat na potkani.

Nejvice se mnou hnula veta: “Vis, ja si myslim, ze kdyz se cloveku dari, mel by dat tem, co nemaji v zivote takovy stesti. A me se dari”.

Ty vole, regulerne jsem se zastydel. Jde totiz o uhel pohledu, kteremu jsem se zamerne vyhybal. Ten kamarad neni Bill Gates ani nevydelava sestimistne cifry. Naopak, nema doplacenou hypoteku.

Kdyz ja charitativnim organizacim tak nejak a priori neduveruji. Odjakziva. Muze za to ma, vlastnorucne vymyslena, diagnoza. Syndrom ceskych instituci. Nedokazu v sobe potlacit pocit, ze charitativni organizace rozkradou darovane penize stejne efektivne, jako ceska vlada nami zaplacene dane (o tobe, zdatny horolezce, a tvem legendarnim projektu Open Card mluvim!). Jenze to neni duvod, abych se k celemu tematu otacel zady. Je to prachobycejna vymluva.

Abych se ujistil o korektnim vyuziti darovaneho obnosu, koupil jsem kdysi obed bezdomovci. Hned jsem mohl pozorovat primy pozitivni dopad vynalozene stokoruny. Pravidelne ale vidam prave toho jednoho pana bez domova a kupovat obed dokola stale jemu mi nedava moc velky smysl. Mohl by toho zacit vyuzivat, takhle si toho vazil.

Tak jsem se pokusil zamyslet (jo, bolelo to) a dosel jsem k jasnemu zaveru.

Vzdelani a erudice. Odborne vedomosti i vseobecny prehled. To jsou, podle me, ty nevjlivnejsi cinitele pri vyvoji zivocisneho druhu Homo Sapiens Sapiens. Erudovani lide se dokazi daleko lepe rozhodovat ve vsech zivotnich situacich, cimz posouvaji sami sebe, logicky pak i celou spolecnost.

Co pouziva nespocet lidi kazdy den pri honbe za novymi vedomostmi? Co funguje jako jeden z nejefektivnejsich prostredku pro zaznamenavani a predavani znalosti? Ano, wikipedie!

Ja vim, zni to trapne. Muj smesny mesicni prispevek 10 EUR svet rozhodne nezmeni. Snad se ale brzy dokopu k vetsi castce a casem treba najdu vice projektu, na ktere rad prispeji.

Ten pocit je totiz k nezaplaceni. Pri kazdem otevreni wikipedie se mi hned zvedne nalada. Kdo ten pocit nezna, o hodne prichazi.

Ze na to nemam penize? Leda hovno. Staci se vypravit do Afriky, Asie, Jizni Ameriky… Zahy clovek zjisti, jak si zijeme skvele. Nebojujeme s hladem, zakladni vzdelani je pro nas samozrejmosti, bez kanalizace ci elektriny si nedovedeme predstavit normalni zivot. Mame se proste dobre, kdyz resime, jakym jezdime autem, nepostrada-li software naseho iPhonu nejnovejsi aktualizaci nebo jaky boty si dnes vzit na sebe. Staci mit oci mysl otevrenou, aby nam doslo, jaky stesti vlastne mame. 

Vymluv mame hodne. Moznosti vsak jeste vic.

Milionove prispevky od jednotlivcu nemaji zdaleka takovou silu jako drobky od milionu.