Zasnezeny horsky prusmyk, cedrovy les, Grand Canyon, Sahara, oazy, surfovani v Atlantiku, prohibice. To vse behem jednoho jedineho dne. A takovych dnu bylo 8. Nejrozmanitejsich 2600 km jaky Allah kdy videl. Maroko Trip 2016
Dil #2 – Podrobny plan a rigorozni priprava
Hned prvni noc po Franckove prijezdu jsme nenechali nic nahode a vyrazili na pivko. Aklimatizace se nesmi podcenit, ze jo. Shodou okolnosti se zrovna konal nejvetsi konsky dostih celeho roku , Velka narodni steeplechase v Liverpoolu, cimz samozrejme zila cela firma, kde pracuji (britska sazkova kancelar). Infiltroval jsem brasuleho na nasi firemni akci s velkoplosnyma obrazovkama a kvalitne zasobovanym barem, senzamil ho s kolegama a samozrejme jsme si vsadili. Nas kun dobehl o hrivu druhy. Klasika.
Hruby nastrel naseho arabskeho dobrodruzstvi jsem nosil v hlave pomerne dlouhou dobu a tak uz nebylo treba nejak vyrazne planovat. Vedel jsem co nas ceka prvni den, jelikoz jsme chteli dojet do Chefchaouenu a prave v tehle casti Maroka se jiz vyskytuji otisky mych bot. V modrem meste jsem dokonce predem zamluvil nocleh, protoze tam mam spojku z prvni navstevy. Co presne bude nasledovat v dalsich dnech a kam vlastne pojedem, jsme nemeli poneti. Planuji jen komuniste a cestovni kancelare.
Hlidac modreho mesta Chefchaouen
Mit presne rozepsany itinerar rozhodne neni srabarna, ale zkazilo by nam to nejlepsi atributy podobnych vyletu. Nahodilost a svobodu v rozhodovani. Zadny presny plan, zadny list pamatek ci mest k navstiveni, zadne hodinky, zadny stres. Jenom my, motorka a neznama krajina.
Nechci vypadat jako dobrodruh, ktery nasloucha zkrehotajicim ptakum, cte kourova znameni, z nocni oblohy predpovida pocasi a veceri si lovi holyma rukama. Jsem jen obycejny kluk z mesta a s podobne skautskym zpusobem bych dojel maximalne tak do Rican. Existuji vsak dve stezejni pravidla volnomyslenkarskeho cestovani, kterych se drzim stuj co stuj.
- Zadny casovy harmonogram. Hodinky prelep nepruhlednou izolepou a rid se jen aktualni naladou. Kdyz zapadne slunce, dojde ti, ze je cas jit spat. Ranni probuzeni bez budiku bude samo o sobe zazitkem. Nekde te z postele vytahne hrejici slunce, jinde kokrhajici kohout, v Maroku pak vyzpevovani modlitby ”Allahu Akbar”.
- Jediny povoleny navigacni system je tvuj vlastni instinkt. Navigovat se podle polohy slunce a nezirat jen na souradnice v GPS navigaci neni az tak nadlidsky ukol, jak si digitalne zavisli muzou myslet. Pri vyuziti nejvetsiho nebeskeho telesa jako sveho dvorniho navigatora navic neztratite zakladni pojem o case a jelikoz dodrzujete bod cislo jedna, izolepou prelepene hodinky, muze to prijit vhod. Slunce zkratka nehlida jenom cas (jako hodinky), nebo jenom prostor (jako satelitni navigacni systemy). Slunce vam ohlida kompletne cely casoprostor. Dve mouchy jednou ranou. A jeste tim odpadaji problemy s vecne vybitou baterii nebo zastaralou mapou. Slunce je kladivem na problemy a garantem totalni svobody. Nevyuzivat ho hranici s kacirstvim.
Jak uz jiste vite, moje tripy jsou vzdy ovladane nepredvidatelnosti a pripitomelou shodou okolnosti. Na tom si zakladam. Blaznivy slalom mezi nahodile necekanymi udalostmi vetsinou vyusti ve zbytecne velke dobrodruzstvi, ktere bych se nikdy neodvazil naplanovat. Navic to cloveka nuti improvizovat, coz je vlastnost zdobici me i meho bratra. Ne snad, ze bysme v tom byli od prirody nadani, lini planovat jsme ale odjakziva a tim padem se jedna o naprosto zasadni dovednost nutnou k nasemu preziti. Jak pravil Darwin: ”Kdo se neprizpusobi, vyhyne.” Pouha nase existence je vic nez padnym dukazem o nasich improvizacnich superschopnostech.
Za nasi dokonale diletantskou pripravu jsme zacali sklizet ovoce jeste pred samotnym zacatkem. Ja na posledni chvili honil papiry k motorce, neb spanelska byrokracie funguje zhruba stejne efektivne jako Ceske drahy. Kvuli tomu jsme nakonec museli o jeden den odlozit samotny odjezd, ale i to byla vcelku necekana vyhra. Dva dny pred odjezdem to totiz vypadalo na plan B. Ponevadz jsme nedisponovali ani planem A, plan B byl zatracene jednoduchej – vsechno zrusit a zustat doma.
Nekterym by eventualni odpiskani celeho tripu rozodne nevadilo. Strach a obavy, zejmena pak v rodinnem kruhu, se daly pozorovat pouhym okem. Maroko se kupodivu vetsine lidem nejevi jako idealni misto na poklidnou vyjizdku. A divoke kempovani v Africe? V dnesni dobe, kdy se pri slovech jako Arab ci muslim svolava domobrana s nelegalne drzenymi zbranemi? Navic je treba dodat, ze me pilotovaci schopnosti jsou na vysoke urovni pouze v mych vlastnich ocich. A bracha, ten na motorce jako spolujezdec nesedel nikdy. Nezkusenost posadky je zaklad uspechu.
Ja s brachou jsme se na sance stastneho navratu divali z matematicke perspektivy. Pri secteni dvou minusu (domnela nehostinnost Maroka + nase motorkarske zelenacstvi) se zaporne znamenko meni v kladne. Matematicke vzorecky nelzou, budeme v pohode. Stejne jako na zakladni skole jsme vse overili zkouskou a stimovalo nam to. Najit si nezvratne argumenty i pro neskonale debilni napady je jednou z dalsich frajerinek, v kterych s bratrem z nepochopitelnych duvodu excelujeme. Vsak to z ty rovnice vidite sami.
Nakonec jsme se v ramci priprav vyjeli alespon jednou projet. Sice pouhych par kilometru po meste, ale i to stacilo, aby jsme z toho osklive znervoznili. Francek byl ze me na vetvi, co bych vam lhal. Muj styl jizdy (proste to tam poslu ono se to nejak vyvrbi), odkoukany z Vietnamu, neni uplne kompatibilni s bezpecnym pohybem po evropskych pozemnich komunikacich. Pri jizde se spolujezdcem na zadech to pak plati dvojnasob. Z jeho mista je vse zkresleno optickym klamem, zpusobenym nemoznosti motorkou manevrovat. Jev psychologum znamy jako pud sebezachovy.
Nebudu si hrat na hrdinu, noc pred ojdezdem jsem se budil zpoceny jak pri tezke nemoci (cti rymicce). Ferymu taky nebylo uplne do zpevu. Misto pivka a pohodicky v plazovem baru s tony spanelskeho flamenga jsme mlcky prosedeli vecer doma a tupe civeli do zdi. Podobne predodjezdove pocity uz zhatily kupu libovych vyletu lidem na celem svete. Mnozi lituji dodnes, ze kvuli nim zustali sedet doma.
Rano uz nebyl cas ztracet cas, vyrazime! Nahazeli jsme veci do kufru*, obtezkali jimi motorku a poprve zkusili jizdu ve dvou a v plne polni. Cestou na trajekt jsme se meli definitivne rozhodnout, jestli opravdu nebude lepsi zustat doma. Nejsme takovi matadori, jak jsme vsem pred vypravou tvrdili. Ve skutecnosti se nam strachem sviraly pulky, ze by se mezi ne kovova dvacka nevesla. To jsme ale jeden druhemu nemohli priznat. A verejne to nemuzeme priznat ani zpetne, ze jo.
Uklidnovala me jedna jedina vec. Ty divny pocity mam pred kazdym punkovym vyjezdem. Flugzeuge im Bauch – letadla v brise, jak rikaji nemci, vyrobci motorky, ktera nas ponese na hrbete. Jenze presne tyhle psychicke stavy jsou tim, proc to clovek dela. Jedine takhle totiz zacinaji legendarni zazitky. Koupi letenky na Ibizu s all-inclusive pobytem ve ctyrhvezdickovem resortu u plaze sice temto divnym turbulencim uvnitr sebe sama predejdete, zaroven se ale priblizite predrazene dovolene, na kterou si za rok ani nevzpomenete.
* Rozkaz ten znel jasne: ”Musis se sbalit do krabice od bot!”. Tak velky byl nas zavazadlovy prostor. Treti krabice od bot padla na technicke zazemi (stan, pumpa, zakladni naradi atd.). Do letadla clovek obcas pronese bagaz vetsi i tezsi nez je povoleny limit, staci zamrkat na letusku. S motorkou vsak neni rec. Velikost kufru je jasne dana a jejich maximalni nosnost dodrzujete ve svem vlastnim zajmu o preziti. Moto cestovani, tim spise ve dvou na jedne masine, je cistokrevna lekce minimalismu. Nejjednodussi cesta jak dojit k sokujicimu zjisteni – co clovek s sebou nema, to nepotrebuje.
Diapozitivy k serialu Maroko trip 2016