Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.
Dil #20 – Nha Trang
Splnili jsme optimismem prestreleny plan a tech 550 km jsme po nejakych deseti hodinach opravdu uvalcili. Zadarmo to samozrejme nebylo.
Vrzalo to. Skripalo to. Bolelo to. Nemluvim jen o vsech pohyblivych i nepohyblivych castech na nasich sranda strojich, mluvim hlavne o kloubech, kostech a svalech nasich telesnych schranek. Osobne jsme totiz meli na starost absorbci a odpruzeni veskerych vibraci, narazu a otresu, jelikoz motorky starsich rocniku si s touto praci nedelaji tezkou hlavu a dokonale ji deleguji na sve majitele. Cert ale vem nase fyzicke a psychicke opotrebeni, prestarle Hondy na tomto celodennim presunu poprve ukazaly svuj skryty potencial. Setsakramentsky dobre skryty potencial, ktery uz po zbytek tripu znovu neukazaly. Mrchy.
Do deniku jsem si to tehdy nepoznacil, ale zpetne to zminit musim. Jednalo se o jednoznacne nejdelsi presun v ramci jedineho dne, coz neni podstatne ani zajimave a s takovou nudnou statistickou informaci bych si nedovolil zadneho ctenare obtezovat. Co teto etape ovsem dodava krapet exkluzivity je fakt, ze to byl jediny den, kdy se na motorkach nic nepokazilo. Jeden jediny den bez technickych problemu a my to ani neoslavili, ponevadz jsme netusili, ze byl taky posledni. ”Ver v neporuchovost a vira tva tvou motorku zoceli,” byl totiz jeden z nesmyslu, kterym jsme se ridili. Jako vsechny podobne, mozek vymyvajici slogany, ani tento nefunguje. Prekvapive.
Zprijemnenim dlouheho dne v sedle byla navsteva pamatniku Son My, coz je pocta zmasakrovanym obyvatelum vesnice My Lai. Jednotka triadvacate pesi divize americke armady tu v roce 1968 (diky wiki) pobila vesnici podobnym zpusobem, jako nacisti Lidice. Ani jsme nedoufali, ze tohle misto pri dnesnim presunu najdem, o to lepsi zazitek to byl. No, lepsi zazitek, byl to dost drsny zazitek, ale rozumime si, ne?
Nha Trang, kam jsme vitezoslavne dojeli, je regulerni dovolenkova destinace. Bila plaz, neunavne omylana morskym pribojem, dokonale podkresluje prijemnou ”poevropstelou” atmosferu rusneho velkomesta. I pres takova turisticka lakadla si Nha Trang uchoval svou puvodni tvar, zejmena diky autentickym ctvrtim s ryzimi vietnamci, nefalsovanym street foodem a vytlacenim turistickych bullshitu do maleho mnozstvi velkych ulic, kterym se clovek hrave vyhne. No a my navic meli sepsany senzacni podpultovy tipy na nejlepsi mista v celem meste. Hotova mapa pokladu. Typ dokumentu, ktery se ceni zlatem. My za nej zaplatili pivem, takze v poradku.
Hned po prijezdu nam bylo jasne, ze nezustanem jen na jednu noc. Ani na dve noci. Urcite tu stravime noci alespon tri. Odpocinek a radne postelovani potrebuji hlavne motorky. Nutnost rutinniho promazani a nafoukani nestoji za rec, ze jsem ale vice nez tri sta kilometru dojizdel bez predni brzdy a hlavne na pouhe dva funkci rychlostni stupne (dvojka a ctyrka) s tim, ze spojkove lanko bylo slabsi nez vlas Wayna Rooneyho a fungovalo jen kdyz se mu zrovna chtelo, to uz za podotknuti stoji.
Prujezdy mestem s nadprirozene chaotickym provozem a vsudypritomnyma kruhovyma objezdama uzivanych bez elementarnich pravidel silnicniho provozu byly za normalnich okolnosti nevsednim punkovym zazitkem. Na me, ted uz temer neovladatelne motorce, se vsak bezny prujezd kruhace promenil v nesmyslne nadupany hyper mega ultra motherfucking akcni spektakl na speedu, pri kterem by se zvedl zaludek i kamere GoPro, mel-li bych ji nainstalovanou na riditkach. Zvladnutim vsech takovych nastrah bez ztraty kyticky jsem poprel veskera matematicko-statisticke ukazatele pravdepodobnosti cisla, kterym nikdo nerozumi. Byl-li bych verici, nepochyboval bych, ze jsem tyto lapalie prekonal jen s pomoci bozi. Verici nejsem, a tak muzu v klidu priznat nezpochybnitelny empiricky fakt – mel jsem z prdele kliku.*
V Nha Trangu jsme stravili tri dny. Na motorky jsme v dokonalem nesouladu s puvodnim planem vubec nesahli. Myslim, nenechali jsme na ne sahnout zadneho zrucneho mechanika, to jest jakehokoli nahodneho obcana vietnamske narodnosti. ”Nechame je opravit pri ceste z mesta, az vyrazime o provincii dal,” znel prokrastinaci upraveny plan na resuscitaci zakladnich funkci zbedovanych Hond. V odkladani dulezitych veci jsme opravdu machri, mohli bysme to snad zacit i vyucovat. Skoda, ze o zdokonaleni v teto dovednosti nikdo nestoji.
Mimo prochazek a prozkoumavani tech nejzapadlejsich koutu a ulicek Nha Trangu jsme odpocivali, obcas jsme si zasportovali na plazi a po vecerech jsme poctive doplnovali tekutiny. Byl to docela potrebny a prijemny odpocinek vysperkovany neopakovatelnymi kulinarskymi zazitky. Nemyslim zadne drahe ci fajnove restaurace, nybrz mistni spinave vietnamsko-vietnamske stanky ci mala bistra. Hygienicke predpisy EU by takovym mistum vystavily okamzitou stopku, ja jim davam palec hore.
Okostovali jsme, mimo jine, poulicni dezerty z tofu a sojoveho mleka, krokodyla**, uhore, zelvu, zabi stehynka a nespocet dalsich delikates, o jejichz nazvu nebo puvodu nemam nejmensiho sajna. A ani ho mit radsi nechci.
Nejsem jeden z premnozenych novodobych foodie fetisistu, neujizdim na poradech o jidle a nespamuji instagram kazdou svou kaloricky vyvazenou bastou, presto musim pred vietnamskou kuchyni verejne vyseknout hlubokosklon a ilustrovat ma slova fotkami zminenych jidel. Bylo to panecku zradlo. A to jeste nemluvim o Bahn Mi, bagete, ktera se ji v jiznim Vietnamu. Doposud jsme na ni s Psylosem nenarazili a tak o ni budu psat, snit a slintat az v dalsich dilech.
Shrnuto podtrzeno, kdyby jsme ve Vietnamu chteli nejakou dobu zit, ja i Psylos bysme Nha Trang volili jako misto trvaleho bydliste. A neni to nahoda, digitalnich nomadu tu zije vice nez hipsteru v Karline. Ja teda digitalni nomad nejsem, ale prirovnani dobry, ne?
Nha Trang je paradni. Zpatecni letenky z Hanoje domu jsou ale na pevne datum a tak si nemuzeme dovolit dalsi poflakovani. Popojedem.
*Po nepresne kalkulaci jsem dosel k zaveru, ze jsem mel stesti v radu dvou smerodatnych odchylek. ”Z prdele klika” mi vsak prijde o neco srozumitelnejsi termin.
**Krokodyli maso pro me bylo jednoznacne nejvetsim zklamanim. Mrazeny Pangasius, znama tot parodie ryby z Lidlu, hozeny na panvicku, chutna v celku podobne.
Bonusy k serialu Vietnam trip 2015: