Vietnam trip #19

Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.


Dil #19  – Turisticke peklo v Hoi An

Uprednostneni piva pred planovanim nam krome mirne ranni dehydratace neprineslo zadne dalsi zdravotni (pr)ujmy a jelikoz prisel dest, kladivo na vsechny plany, ukazala se vecerni preference piti nadcasovou volbou. K zemi se snasely krutoprisne monzunove srazky a tak jsme zasli do zapadle kavarny na ultra delikatni Cafe Sua Da (cà phê sữa đá) s tim, ze otestujeme porekadlo “rano moudrejsi vecera“ a dame konecne do kupy dalsi itinerar. Psylos kafe nepije, takze se osvezoval necim jinym. Uz si nepamatuji cim, rekneme treba pivem.

Pouhych sedesat kilometru od nas se nachazelo mesto Hoi An, zjistili jsme pri pohledu do mapy. Dle bedekru Lonely Planet je to nejvic nejlepsi top vseho, co Vietnam nabizi. Navsteva byla tim padem neoddiskutovatelnou cestovatelskou povinnosti. Na tech sedesat kilacku jsme meli cely den, takze nas ten dest ani moc nerozhodil. Zadny spech, objednavame dalsi vietnamskou kavu (respektive pivo), odpocivame, proste pohodicka.

16763808767_44a58c595e_o

Tri salky kavy stacily k tomu, aby premira kofeinu zafungovala decanko jinak, nez jsem ocekaval. Znasobila mi unavu nastradanou z predeslych dnu, cimz me po vlazne plastenkove prochazce Da Nangem nemilosrdne odsoudila k regeneracnimu slofiku. Kruty tot trest, jen co je pravda.

“Az prestane prset, vyrazime,“ stihl jsem vyrknout pred bleskurychlym nastupem spanku.

“Chcije a chcije,“ byla prvni Psylosova slova po bolavem probuzeni.

Nevadilo nam to, i v desti jsme praskli do koni*. Na nasich superstrojich byla jizda tak trosku za trest na suchu i na vode, takze nam to bylo banan. Jelikoz nam doposavad proprsela vic nez polovina vsech dnu, zili jsme uz s asijskymi desti v symbioze. Varhanky na prstech, ktere nas zdobily v podstate nepretrzite od pristani v Hanoji, byly nezvratnym dukazem. Pri zachovani soucasneho meteorologickem trendu a predpokladu platnosti Darwinovi evolucni teorie, premenime se v obojzivelniky s zabrami okolo hrudniku jeste nez dorazime do Saigonu.

V prubehu kratke etapy do Hoi An se Psylosovi odlomil navareny nosic za sedlem, na kterem vozil batoh. Ani nevim proc to pisu, ze vsech problemu, co nas poktaly, byl tenhle jednoznane tim nejmalichernejsim. Podle me, teda. Psylos, ktery si pak vezl krosnu na zadech a bedoval jak ho boli pater, byl kapku jineho nazoru. Na to se ale nikdo nepta, ze jo.

V Hoi An jsme si vyhodili z kopejtka peknym cistym hotelem, jenz disponoval dokonce i bazenem. Po rychle koupacce jsme vyrazili do mesta shanet nejakeho sikulu na svareni urvaneho batohonosice a take si prohlednout tu opevovanou ryzi krasu vsude kolem nas.

Manik co svari ocelovy ram u motorky? Kein problem.
Kuluturni dedictvi unikatniho malebneho mestecka a jeho autenticka atmosfera? Leda hovno.

Never turistickym pruvodcum, never turistickym pruvodcum, never turistickym pruvodcum. #Amen #Pico

Hoi An opravdu JE krasne a jedinecne mesto, ovsem pouze na fotkach. Ve skutecnosti tu cloveka srazi pachut turisticko-komercni onanie. Pocity jsem tu mel podobne rozporuplne, jako kdyz vidim ruske matrjosky prodavane na Karlove moste, vydavajici se za nejtvetsi trhak typicky ceskych suvenyru. “Tfuj!“

16783063668_1002f989e1_o
Mistni vyhlaseny rybi trh je pouhym divadylkem pro turisty. Hodne spatnym divadylkem, nutno dodat. Cedule, reklamy, jidelni listky a dalsi psane vyjevy jsou tu vsude v kombinaci ruske azbuky a gramaticky chybne anglictiny. Mistni prodavaci, otravne vlezli vyderaci, prekracuji veskere limity slusne lidske interakce. Pripadali jsme si tu jako “oslicku otres se“ z pohadky Obusku z pytle ven, kazdy z nas chtel neco vyzdimat. Nastesti se z nas sypala jen hlina, nic vic nase derave a promocene kapsy neobsahovaly.

16970760455_67ddb47372_o

16969429642_c9ae98f6a4_o

16783071858_55a10e9390_o

16944789736_dff6fd48dd_o

Zas a znovu se tim potvrdilo zlate pravidlo, ze tem nejvyhlasenejsim turistickym mistum je lepe se obloukem vyhnout. Nenasli jsme tu jediny spinavy poulicni stanek s uplne obycejnym, nepredrazenym, ba dokonalym vietnamskym jidlem (krome specialnich krevetovych knedliku na jedne z fotek, tem se ovsem privlastek *predrazeny* odparat nedal). Zato prepaleny olej z anglickych fish & chips smrdel na kazdem rohu. Az mi bylo lito vsech tech bohatych turistu, hromadne sem svezenych modernimi klimatizovanymi autobusy s wi-fi na palube, co prijeli ochutnat atmosku stareho tradicniho vietnamskeho zivotniho stylu. Vetsina z nich tehle hrane parodii opravdu verila, coz me desilo snad uplne nevjic.

16763357447_fa7e9c83e4_o

Znechucene jsme se vratili na hotel, odholani zrusit nocleh a popojet nekam dal. Psylosova motorka se vsak jeste porad svarela neznamo kde a hotova mela byt neznamo kdy. To nam oznamovala opravarova spojka, typek sedici na ulici, s tradicnim vietnamskym usmevem od ucha k uchu.

Operativne jsme tedy nastolili plan B. Psylos si sel cist, ja jsem sel behat. Vybicoval jsem ven z mesta do okolnich mensich vesnicek a zase jsem byl v tom starem dobrem autentickem Vietnamu. Nadhera. Vsudypritomne ryzove plantaze a na nich neunavne pracujici pratelsti domorodci. Poprve jsem si taky peclive prohledl prastary system zavlazovacich kanalu, vybudovanych dle stejneho klice vsude napric Vietnanem. Dodnes me to fascinuje. Tolik prace s tou ryzi, pritom takova blbost.

16348355414_ff5454fa53_o

16763329267_8d8efe710a_o

16763324117_1f073befc8_o

Kolik jsme vecer vypili piv nemam sajna, nicmene vim, ze jsme sli na jedno a domu jsme se zcela necekane vratili s opravenou Psylosovou motorkou** i s konkretnim planem na dalsi den. Vytycenym cilem dalsiho dne bylo mesto Nha Trang. Velke moderni mesto s krasnou plazi a navod od cecha zijiciho ve Vietnamu na ty nejlepsi poulicni bistra, kam chodi jen mistnaci. Dostat se tam bude sice slusnej celodenni arbeit, nejakych 550 kilaku, ale kdyz to zvladneme, na par dni se tam utaborime. Za odmenu.


Jeden z nejlepsich tricku, ktery jsem se naucil kdysi davno jeste jako cyklista, je prakticke vyuziti denniho tisku. Nemate-li nic nepromokaveho nebo nechcete profouknout na kost, dejte si pod triko papirove noviny. Ano, regulerni papirove noviny. Funguje to dokonale. Co jsem se v mladi na kole naucil, ve strednim veku na motorce jsem bohuzel nenasel, jelikoz v celem severnim i strednim Vietnamu jsme nemohli noviny sehnat, nekecam. Jednak nam tedy byla zima, druhak jsme si vubec nepocetli.

** Predstavte si, jak v libovolne vybrane zemi, kde nerozumite ani ň, natoz aby jste alespon ň rekli, shanite fachmana, ktery vam svari ram na motorce. Na pockani. Docela prekerka, ze jo. Ve Vietnamu se zeptate prvniho cloveka na ulici a nejspis mate po starostech. Kdyz nepomuze prvni kolemjdouci, druhy uz nezklame na tuty. A prave tohle me na Vietnamu desne bavi. Ochota pomahat druhym je tam snad narodnim sportem, neco jako u nas zavist. Kdyz o tom takhle premyslim, byt cizincem v CR, asi bych hledal vietnamskou vecerku. Otevreno nonstop, domluvite se lip nez s veksloidnima podvodnikama v servisech, koupite tam vsechno od bananu po kladivo a v prubehu nakupu vam vymeni olej ci svarej ten urvanej nosic. Spoleh je na tyhle kluky sikmooky na Zizkove stejne jako v Hoi An.


Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>