Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.
Dil #18 – Navsteva u Nguyenu
Ano, tady v tom ryzovem panstvi mame pry jakoze fakt prespat. Jeste jsem si ty dva nactilety navigatory vyblejsknul, prestoze se vetsinou stydim cizi lidi fotit. Neni mi takove to otravne skemrani o fotku vubec prijemne, tentokrat to vsak docela prirozene vyplynulo. Oni pravdepodobne na dva belochy hodne dlouho nenarazi, byl to tedy specialni moment pro vsechny zucastnene. Kdybych byl byval mel polaroid a mohl fotku ihned vytisknout, byl by to pro ty mistni sicaky suvenyr k nezaplaceni. Skoda, zrejme si ho poridim.
Vitezoslavne jsme zapichli motorky do hliny pred vchodem a snazili se nekoho najit. Nikde nikdo. A Sakra.
Jeste nez jsme zacali vymyslet takticky plan nasilneho vniknuti do objektu, z utrob budovy se nekdo prikulhal. Ten nekdo nas po zdlouhavem vysvetlovani a premlouvani opravdu ubytoval a dokonce jsem se s nim dohodl i na veceri. Za dvacet minut mame byt v prilehlem staveni a neco tepleho k snedku tam snad dostaneme. To jsem mu teda nerozumel, to jsem mu chtel rozumet a povazoval jsem to tim padem za hotove.
Byl to jakysi rodinny podnik rozlehajici se na prevelikem pozemku, schovany v lese za vesnici, ktery zrejme fungoval jako nocleharna pro ucastniky svateb ci koncertu, odehravajicich se ve vedlejsi budove s parketem, podiem a restauraci. Na mistni pomery to vypadalo jako sidlo ryzoveho barona, chudeho pribuzneho od baronu ropnych, kteri maji v Emiratech stavby velmi podobne, jen s drobnym rozdilem ve vyberu materialu. Ropni sejkove preferuji zlato a mosaz pred ryzi a hlinou. Nekde holt maji penize, jinde zase vkus.
Ubytovali jsme se. Chci rict, odvazali jsme batohy z motorek a pohodili je na prideleny pokoj. Byli jsme vymrzli, hladovi a unaveni, takze dalsi mise byla jasna, najit neco sucheho na prevleceni a pokusit se vyskemrat tu prislibenou veceri. Cely ryzovo-hlineny palac byl, stejne jako dalsi k nemu prilehajici stavby, uplne liduprazdny. Hmyzuprazdny az tak uplne nebyl, jak uz jsme si ve Vietnamu zvykli, ze jo.
V tanecnim sale jsme nasli dve asi-uklizecky, ktere nam v kuchyni vystrachaly dobre zname instantni cinske vietnamske nudle. Nebudu tu radsi psat o vitaminovo-mineralove vyvazenosti tehle smakulady, vsichni vsak vime, ze je tuze chutna. V danou chvili pro nas byly, dva baliky nudli zalite vrouci vodou, darem z nebes. Zahraly i nasytily. V momente, kdy jsme je dostali na stul, ukazovala nase stupnice stesti (od jednicky do desitky) na cislo 12. Euforie, pico!
Takovouhle radost ze zdanlivych malickosti clovek zaziva velmi sporadicky, neb aby si neco opravdu uzil, musi mu to nejdrive palcive schazet. Proto je dnesni spolecnost, svym pohodlim a rozmazlenosti, k temto pocitum tak strasne vzdalena az skoro imunni. Michelinovskou hvezdou ovencene jidlo nechutna zhyckanemu a stale precpanemu modernimu cloveku tak, jako prachobycejna instantni polevka vyhladle a vysilene osobe. Komfortni zona* zabiji vsechny, kdo se v ni usadi. Obcas je treba z ni vystoupit a uzit si malickosti, na kterych zatracene zalezi.
Po dlouhem a tvrdem spanku jsme se spokojene vzbudili do dalsiho dne, aby jsme se s okamzitou platnosti vratili do reality nepredvidatelneho cestovani. Hned z prvni nam, pro zmenu, vypovedely sluzbu motorky. Nechtely startovat. Kdyz uz naskocila jednomu z nas, chcipla, nez se to povedlo i tomu druhemu. Sceny jak z filmu Blby a blbejsi nebyly oceneny zadnym davovym smichem, neb siroko daleko nebyla ani noha. A nam bylo spis do breku. Po nejake hodine se zazracne podarilo nakopnout obe dve line plechove bestie ve stejny okamzik a konecne jsme mohli vyrazit pryc z opustenych vesnic vstric dalsim zazitkum.
Cilem bylo bajne Hue, az do roku 1945 hlavni mesto, kde kdysi sidlila dynastie Nguyen. Mnoho zachovalych chramu, nabozenskych staveb, svatyni a vseho mozneho jsme si v centru mesta, kde jsme nejdriv vinou bloudeni a nevedomosti jezdili pres posvatna mista, v klidu prosli. Prosli az potom, co jsme byli strazci komunistickeho zakona sesazeni z motocyklu, ze jo. Tyhle prochazky, prinasejici efekt protazeni a prokrveni po hodinach sezeni na motorce, jeste navic okorenene unikatni kulturni vlozkou, jsou proste nejvic. Kdo cestoval na motorce, vi o cem mluvim. Kdo na motorce necestoval, tak at prestane cist a himl hergot krucinal fagot konecne uz vyrazi!
Krom historickych pamatek nas Hue dvakrat neuchvatilo. Jako kazda vetsi turisticka scena, i tady se vytracela ona panenska vietnamska atmosfera, nam jiz dobre znama z mist turistum zapovezenych, a tak jsme valili dal. Kvuli rannimu extempore se startovanim jsme byli v mirnem skluzu a planovany dojezd do mesta Da Nang jsme chteli, alespon pro jednou, stihnout jeste za denniho svetla. Da Nang, to uz se bavime o nefalsovanem velkomeste, kde hned spatrite rozdil pokrokoveho a moderne zijiciho jihu (ackoli je to teprve stredni Vietnam) oproti chudsimu severu, kde komunismus citite na kazdem rohu. Mladi se vecer chodi bavit do baru, sleduji fotbal v hospode u piva, tanci, oslavuji… Zijou zkratka podobne jako jejich vrstevnici v ”zapadni” civilizaci.
Z celeho mesta mi v pameti nejvice utkvel obrovsky draci most. Az na toho draka byl docela obycejny, pro nekoho dost mozna i osklivy, me vsak uhranul a dodnes pro me zustava symbolem Da Nangu.
Jak ze jsme to ziskali informace o nocnim zivote mladych? Jednoduse. Infiltrovali jsme se. Tehdy se v Anglii navic hralo, v ramci tzv. super sunday, derby Tottenham versus Arsenal a jelikoz je Psylos fanouskem Spurs, program na vecer byl vice nez jasny. Co cloveka pri takovem vecernim posezeni zarazi? Vietnamsky styl uklidu, jinde znamy jako hazeni odpadku pod stul. V jednoduchosti je sice nekdy krasa, ale v tomhle pripade ja teda vidim jenom tu jednoduchost, zadnou krasu. Nicmene mistni zvyky by mel clovek ctit a tak jsme ohlodane kureci paraty, naservirovane misto popcornu, hazeli slusne na zem. Jiny kraj, jiny mrav.
Jelikoz ubehla dlouha doba od naseho posledniho pobytu ve vetsim meste, v moderni civilizaci, v blizkosti alkoholu, doprali jsme si poctivy pivni dychanek. Po tech divokych nocnich peripetiich v dzungli jsme meli pocit, ze si to zaslouzime. U piva jsme chteli planovat, kudy kam se v dalsich dnech vydame. Po druhem nefiltru jsme vsak strategicke planovani jednohlasne oznacili za srabarnu a venovali jsme se naprosto podradnym, lec daleko zabavnejsim konverzacnim tematum. A hlavne jsme se venovali tomu pivu, buh vi budha vi jak dlouho se mu zas budeme nedobrovolne schovavat v dzungli.
* Me uz zabiji jen samotny termin komfortni zona. Kterej kouc tenhle fujtajbl vymyslel?
PS: Nguyen byl v roce 2010 i 2011 devatym nejcastejsim prijmenim v CR s cetnosti vyskytu pres 21 tisic.
PPS: V roce 2012 se Nguyenu v CR najednou nevyskytovala ani cela tisicovka. Tak nevim, budto jsme chudaky Nguyeny hromadne zamordovali, vyhnali, v priprade holek mozna provdali za Novaka ci Prochazku, a nebo jsou ceske statistiky, no, jak to rict, proste ceske statistiky. Tady se na ne muzete podivat sami.
Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:
Dalsi dil?