Vietnam trip #18

Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.


Dil #18  – Navsteva u Nguyenu

Ano, tady v tom ryzovem panstvi mame pry jakoze fakt prespat. Jeste jsem si ty dva nactilety navigatory vyblejsknul, prestoze se vetsinou stydim cizi lidi fotit. Neni mi takove to otravne skemrani o fotku vubec prijemne, tentokrat to vsak docela prirozene vyplynulo. Oni pravdepodobne na dva belochy hodne dlouho nenarazi, byl to tedy specialni moment pro vsechny zucastnene. Kdybych byl byval mel polaroid a mohl fotku ihned vytisknout, byl by to pro ty mistni sicaky suvenyr k nezaplaceni. Skoda, zrejme si ho poridim.

Vitezoslavne jsme zapichli motorky do hliny pred vchodem a snazili se nekoho najit. Nikde nikdo. A Sakra.

Jeste nez jsme zacali vymyslet takticky plan nasilneho vniknuti do objektu, z utrob budovy se nekdo prikulhal. Ten nekdo nas po zdlouhavem vysvetlovani a premlouvani opravdu ubytoval a dokonce jsem se s nim dohodl i na veceri. Za dvacet minut mame byt v prilehlem staveni a neco tepleho k snedku tam snad dostaneme. To jsem mu teda nerozumel, to jsem mu chtel rozumet a povazoval jsem to tim padem za hotove.

Byl to jakysi rodinny podnik rozlehajici se na prevelikem pozemku, schovany v lese za vesnici, ktery zrejme fungoval jako nocleharna pro ucastniky svateb ci koncertu, odehravajicich se ve vedlejsi budove s parketem, podiem a restauraci. Na mistni pomery to vypadalo jako sidlo ryzoveho barona, chudeho pribuzneho od baronu ropnych, kteri maji v Emiratech stavby velmi podobne, jen s drobnym rozdilem ve vyberu materialu. Ropni sejkove preferuji zlato a mosaz pred ryzi a hlinou. Nekde holt maji penize, jinde zase vkus.

Ubytovali jsme se. Chci rict, odvazali jsme batohy z motorek a pohodili je na prideleny pokoj. Byli jsme vymrzli, hladovi a unaveni, takze dalsi mise byla jasna, najit neco sucheho na prevleceni a pokusit se vyskemrat tu prislibenou veceri. Cely ryzovo-hlineny palac byl, stejne jako dalsi k nemu prilehajici stavby, uplne liduprazdny. Hmyzuprazdny az tak uplne nebyl, jak uz jsme si ve Vietnamu zvykli, ze jo.

V tanecnim sale jsme nasli dve asi-uklizecky, ktere nam v kuchyni vystrachaly dobre zname instantni cinske vietnamske nudle. Nebudu tu radsi psat o vitaminovo-mineralove vyvazenosti tehle smakulady, vsichni vsak vime, ze je tuze chutna. V danou chvili pro nas byly, dva baliky nudli zalite vrouci vodou, darem z nebes. Zahraly i nasytily. V momente, kdy jsme je dostali na stul, ukazovala nase stupnice stesti (od jednicky do desitky) na cislo 12. Euforie, pico!

16348273554_19c193cf0b_o

Takovouhle radost ze zdanlivych malickosti clovek zaziva velmi sporadicky, neb aby si neco opravdu uzil, musi mu to nejdrive palcive schazet. Proto je dnesni spolecnost, svym pohodlim a rozmazlenosti, k temto pocitum tak strasne vzdalena az skoro imunni. Michelinovskou hvezdou ovencene jidlo nechutna zhyckanemu a stale precpanemu modernimu cloveku tak, jako prachobycejna instantni polevka vyhladle a vysilene osobe. Komfortni zona* zabiji vsechny, kdo se v ni usadi. Obcas je treba z ni vystoupit a uzit si malickosti, na kterych zatracene zalezi.

Po dlouhem a tvrdem spanku jsme se spokojene vzbudili do dalsiho dne, aby jsme se s okamzitou platnosti vratili do reality nepredvidatelneho cestovani. Hned z prvni nam, pro zmenu, vypovedely sluzbu motorky. Nechtely startovat. Kdyz uz naskocila jednomu z nas, chcipla, nez se to povedlo i tomu druhemu. Sceny jak z filmu Blby a blbejsi nebyly oceneny zadnym davovym smichem, neb siroko daleko nebyla ani noha. A nam bylo spis do breku. Po nejake hodine se zazracne podarilo nakopnout obe dve line plechove bestie ve stejny okamzik a konecne jsme mohli vyrazit pryc z opustenych vesnic vstric dalsim zazitkum.

Cilem bylo bajne Hue, az do roku 1945 hlavni mesto, kde kdysi sidlila dynastie Nguyen. Mnoho zachovalych chramu, nabozenskych staveb, svatyni a vseho mozneho jsme si v centru mesta, kde jsme nejdriv vinou bloudeni a nevedomosti jezdili pres posvatna mista, v klidu prosli. Prosli az potom, co jsme byli strazci komunistickeho zakona sesazeni z motocyklu, ze jo. Tyhle prochazky, prinasejici efekt protazeni a prokrveni po hodinach sezeni na motorce, jeste navic okorenene unikatni kulturni vlozkou, jsou proste nejvic. Kdo cestoval na motorce, vi o cem mluvim. Kdo na motorce necestoval, tak at prestane cist a himl hergot krucinal fagot konecne uz vyrazi!

16763512027_d0109d8b1e_o

16783217038_b580b28a93_o

Krom historickych pamatek nas Hue dvakrat neuchvatilo. Jako kazda vetsi turisticka scena, i tady se vytracela ona panenska vietnamska atmosfera, nam jiz dobre znama z mist turistum zapovezenych, a tak jsme valili dal. Kvuli rannimu extempore se startovanim jsme byli v mirnem skluzu a planovany dojezd do mesta Da Nang jsme chteli, alespon pro jednou, stihnout jeste za denniho svetla. Da Nang, to uz se bavime o nefalsovanem velkomeste, kde hned spatrite rozdil pokrokoveho a moderne zijiciho jihu (ackoli je to teprve stredni Vietnam) oproti chudsimu severu, kde komunismus citite na kazdem rohu. Mladi se vecer chodi bavit do baru, sleduji fotbal v hospode u piva, tanci, oslavuji… Zijou zkratka podobne jako jejich vrstevnici v “zapadni“ civilizaci.

16944867526_b14d3ec2df_o

Z celeho mesta mi v pameti nejvice utkvel obrovsky draci most. Az na toho draka byl docela obycejny, pro nekoho dost mozna i osklivy, me vsak uhranul a dodnes pro me zustava symbolem Da Nangu.

Jak ze jsme to ziskali informace o nocnim zivote mladych? Jednoduse. Infiltrovali jsme se. Tehdy se v Anglii navic hralo, v ramci tzv. super sunday, derby Tottenham versus Arsenal a jelikoz je Psylos fanouskem Spurs, program na vecer byl vice nez jasny. Co cloveka pri takovem vecernim posezeni zarazi? Vietnamsky styl uklidu, jinde znamy jako hazeni odpadku pod stul. V jednoduchosti je sice nekdy krasa, ale v tomhle pripade ja teda vidim jenom tu jednoduchost, zadnou krasu. Nicmene mistni zvyky by mel clovek ctit a tak jsme ohlodane kureci paraty, naservirovane misto popcornu, hazeli slusne na zem. Jiny kraj, jiny mrav.

16944863326_52b3449986_o

Jelikoz ubehla dlouha doba od naseho posledniho pobytu ve vetsim meste, v moderni civilizaci, v blizkosti alkoholu, doprali jsme si poctivy pivni dychanek. Po tech divokych nocnich peripetiich v dzungli jsme meli pocit, ze si to zaslouzime. U piva jsme chteli planovat, kudy kam se v dalsich dnech vydame. Po druhem nefiltru jsme vsak strategicke planovani jednohlasne oznacili za srabarnu a venovali jsme se naprosto podradnym, lec daleko zabavnejsim konverzacnim tematum. A hlavne jsme se venovali tomu pivu, buh vi budha vi jak dlouho se mu zas budeme nedobrovolne schovavat v dzungli.


Me uz zabiji jen samotny termin komfortni zona. Kterej kouc tenhle fujtajbl vymyslel?

PS: Nguyen byl v roce 2010 i 2011 devatym nejcastejsim prijmenim v CR s cetnosti vyskytu pres 21 tisic.

PPS: V roce 2012 se Nguyenu v CR najednou nevyskytovala ani cela tisicovka. Tak nevim, budto jsme chudaky Nguyeny hromadne zamordovali, vyhnali, v priprade holek mozna provdali za Novaka ci Prochazku, a nebo jsou ceske statistiky, no, jak to rict, proste ceske statistiky. Tady se na ne muzete podivat sami.


Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:

Pocet komentaru: 1 Vietnam trip #18

Pridej slovo do pranice

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>